Od samého začátku každé dítě učíme co je potřeba. To však roste a jeho fantazie a neznalost konkrétních věcí roste. Takovým příkladem může být i finanční stránka. Pokud máme dítě už trochu větší a chodí už do školy, kde se naučí počítat, pak nastává jistý bod zlomu. Na rodičích je finanční stránku nastavit tak, aby byla v budoucnu užitečná. Dítě si musí vytvořit vhodný a určitý vztah k finančním obnosům. A právě v takovém případě můžeme začít obyčejnou pokladničkou, kde si každé korunky bude náš malý „poklad“ vážit. Je potřeba vysvětlit alespoň základní fakta, protože žádné dítě nezná skutečnou hodnotu peněz. Neví kde se ty mince a bankovky berou. Orientaci v tomto směru je dobré vysvětlit každému dítěti, které ovládá matematiku.
 
Kudy na plnou pokladničku?
Ano, známe ty dary od babičky nebo od dědečka. Ty jsou takřka za nic, ale je na nás rodičích jak se k tomu postavíme. Finanční obnos můžeme volit z naší strany i formou odměny nebo také motivace. Za odměnu, za pomoc, za výsledky ve škole… Avšak tady dejme pozor na to, aby si dítě nezvyklo samo chodit „pravidelně“ pro korunky. Opravdu doporučujeme zvážit tuto volbu motivace.
 
Když nakupujeme
Určitý příklad, jak vysvětlit skutečnou hodnotu financí ukazuje třeba samotné placení v obchodě. Vždyť všichni známe to dětské „já to chci“. Tady můžeme dítě nechat zaplatit jeho útratu právě jeho nastřádanými penízky z pokladničky. A jelikož jde většinou o mince a naši potomci už počty perfektně zvládají, tak nic nezkazíme. Naopak, najednou se korunky rozkutálí rychle i za obyčejnou čokoládu a to bývá někdy bolestivé.
S vyšším věkem samozřejmě přecházíme na kapesné. A je jen otázka, kdy k němu přistoupíme a jaká bude jeho výše. Máma a táta to jsou ti, co především učí, jak se peníze dají i našetřit. I když dospějeme, nemusíme utrácet za zbytečnosti, které obratem takřka omrzí.